Pšenice ozimá , plocha pěstování pšenice ozimé

Pěstování pšenice ozimé se nachází převážně v evropské části země s relativně mírnými a sněhovými zimami, což umožňuje ozimým plodinám co nejlépe využít podzimní a jarní vláhu ke zvýšení výnosů.

Obecně je podíl ozimé pšenice na ruské polní produkci poměrně významný: tvoří přibližně 4 % veškeré orné půdy určené pro pěstování obilovin. Pěstuje se například ve středním nečernozemském regionu a v některých oblastech Uralu, ale nejvyšší výnosy ozimé pšenice se dosahují v jižních a jihozápadních oblastech země: Středočeský černozemní region, Kubáň a Severní Kavkaz, Rostovská oblast a Krasnodarský kraj, Střední a Dolní Povolží, kde relativně suché a horké léto brání plnému růstu jarních plodin, zatímco ozimé plodiny díky využití vláhy nahromaděné v období podzim-jaro mají čas zesílit a vstoupit v platnost.

Právě v těchto regionech je výnos ozimé pšenice několikanásobně vyšší než výnos pšenice jarní, a proto je účelné vyčlenit většinu orné půdy pro ozimé plodiny. Protože se však i tyto oblasti Ruska vyznačují časnými mrazy a stabilními minusovými teplotami, jsou pro pěstování ozimé pšenice vhodné pouze mrazuvzdorné odrůdy a nedostatek vláhy v létě vede k nutnosti pěstovat krátkostébelné odrůdy pšenice.

Vzhledem k tomu, že většina úrodné půdy vhodné pro pěstování odrůd ozimé pšenice se nachází ve stepích, měly by se odrůdy ozimých obilovin vyznačovat odolností proti poléhání. Použití takových odrůd za příznivých povětrnostních podmínek umožňuje i v suchém létě získat vysoký výnos ozimé pšenice, až 50-60 c/ha.

Co se týče zóny středního Ruska, hojnost srážek v poměrně chladném létě a tuhé zimě přináší dobrou úrodu ozimů ve Volgo-Vjatské oblasti, Tatarstánu a v oblastech hraničících s Dolní Volhou a Černou zemí.

Optimální podmínky pro pěstování plodiny

Potřeba tepla pšenice ozimé se liší v závislosti na době její vegetace. Nejpříznivější teplota pro klíčení semen je +15+ 1 °C: tento teplotní režim s dostatečnou vlhkostí vytváří podmínky pro vstřícné klíčení semen za 8-10 dní po výsevu.

Při zachování stejné teploty se asi o 2 týdny později začnou vytvářet nadzemní výhonky pšenice ozimé, které se vyvíjejí asi 1-1,5 měsíce. Nejpříznivější teplotní režim pro vývoj nadzemní části rostliny - +12-15 °C; nižší teploty pod +10 °C (ale ne pod +5-6 °C) vedou ke zpomalení růstu rostlin, ale zároveň zvyšují odnožování a pomáhají vytvářet silné nízké stonky odolné proti poléhání.

V závislosti na teplotním režimu může pšenice ozimá vzcházet jak na podzim, tak na jaře; pro zvýšení vzcházivosti se do půdy aplikují dusíkatá hnojiva a pro výsev se vybírají největší semena.

V zimě vyžadují odrůdy ozimé pšenice pro svůj intenzivní vývoj kolísání teplot v závislosti na denní době. Proto poměrně vysoké kladné teploty v rozmezí 10-12 °C ve dne s dostatkem slunečního svitu a nevýrazné záporné teploty v noci příznivě ovlivňují otužování výhonů pšenice a přispívají k aktivní akumulaci rostlin potřebných pro růst sacharidů, a to jim zase pomáhá vydržet mrazy a přezimování.

Podzimní pokles teploty vzduchu na +5 °C vede k úplnému zastavení růstu rostlin, zatímco moderní odrůdy pšenice jsou schopny snášet dlouhodobý chlad a mrazy až do -30 °C bez znatelných následků pro plodinu, ale pouze v podmínkách dostatečné sněhové pokrývky.

Na jaře, po oteplení vzduchu nad +5-6 °C, se ozimá pšenice začíná znovu rozvíjet a vytváří nové nadzemní výhonky. Právě v tomto období jsou pro rostliny nejnebezpečnější prudké teplotní skoky mezi denními a nočními teplotami, které mohou v oblastech Volhy a Černé země dosahovat až 15-20 °C, protože nepříznivě ovlivňují rašení výhonů.

Pšenice ozimá je poměrně odolná vůči vysokým teplotám a nedostatku vláhy v půdě, ale pro nejlepší vývoj v období zrání klasu by denní teplota neměla překročit 40 °C, protože příliš vysoké teploty vedou k metabolickým poruchám a zpomalují růst a tvorbu klasu, snižují obsah lepku v hotovém zrnu. Pšenice nemá ráda suché větry - příliš větrné počasí může negativně ovlivnit tvorbu plného zrna a při nedostatku vláhy v půdě je jedním z faktorů vedoucích k jejímu poduškovatění, proto je pro získání dobré úrody ozimé pšenice důležité provádět opatření na ochranu proti vlhkosti.

Vlastnosti střídání plodin pšenice ozimé

Ozimé plodiny lze vysévat jak na čisté úhory, tak na pole obsazená v předchozím roce pro krmné trávy, kukuřici, řepku, ječmen, luskoviny s časným termínem sklizně. Při setí ozimých plodin na zabraných úhorech je však třeba počítat s tím, že jejich výnos může klesnout o 25-50% oproti setí na čistých úhorech, ale pouze v případě, že v předchozím roce byl na čistých úhorech proveden celý komplex opatření k udržení vláhy v půdě, soročistění a minerálních hnojiv.

Kromě toho může být využití velkých ploch pod čistými úhory v zemědělském podniku ekonomicky méně výhodné než setí ozimých plodin na obsazených úhorech.

Optimální varianta střídání plodin by tedy měla být vypracována s ohledem na specifika dané oblasti, náklady na obilí a výnos konkrétní odrůdy osiva, aby se našla nejhospodárnější varianta střídání plodin ze všech pozemků určených pro rostlinnou výrobu.

Výsev osiva

Zabrané úhory, určené pro setí ozimých plodin po sklizni předchozích plodin, se zpracovávají v prvních 4 dnech po sklizni do hloubky 6-10 cm, jinak půda ztrácí vlhkost a stává se hustší, což vede ke zvýšeným nákladům na její následné zpracování při přípravě na setí semen. Příliš hluboká orba (do hloubky větší než 10 cm) je rovněž nežádoucí, protože vede ke zvýšenému shrnování půdy a vysychání její svrchní vrstvy. https://grain.st/

V důsledku mělkého úhorového zpracování půdy dochází k potlačení plevelné vegetace, zvyšuje se obsah vlhkosti v obdělávané půdě a vytvářejí se příznivé podmínky pro hubení plevelů a následnou kultivaci půdy pro setí. Zatímco využití neobdělávané půdy pro setí bude vyžadovat povinnou aplikaci plošných eradikujících herbicidů do půdy bezprostředně po zasetí a před vzejitím ozimých plodin.

Pro příznivý vývoj ozimých plodin by vrchní vrstva půdy měla obsahovat alespoň 30 mm vlhkosti ve formě přístupné kořenům rostlin; méně může vést k tomu, že již vypěstované plodiny mohou při nedostatku srážek uhynout.

Výsadba semen do nedostatečně zvlhčené půdy je pro vývoj klíčků nepříznivá, zejména při výsevu zabraného úhoru dochází po pozdních podzimních srážkách k občasnému vzcházení semen, v důsledku čehož pole s plodinami rychle zarůstá dalšími suchovzdornými plevely.

Volba termínu výsevu ozimých plodin závisí na regionu, protože ozimé odrůdy by měly mít čas, aby pod zimou vyrostly 3-4 výhony; takový vývoj rostlin je možný, pokud se průměrná denní teplota vzduchu v období výsevu udržuje na 15-18 °C. Průměrná denní teplota vzduchu v období výsevu. V černozemních oblastech pravobřežní zóny Volhy se optimální režim vlhkosti a kladných teplot vytváří do 8.-14. září, v nečernozemních oblastech a na Altaji se optimální poměr vlhkosti v půdě a teploty vzduchu může posunout na začátek září.

Příliš časný výsev ozimých plodin vede k poškození kořenů rostlin různými druhy hnilob a jejich nadzemní část je vystavena chorobám padlí a hnědé rzi, protože časné klíčky v tomto případě přijdou do období maximálního rozvoje chorob na tlejících zbytcích předchozích plodin nebo trávy, vypěstovaných před výsevem semen.

Příliš pozdní výsev bude mít za následek opožděný vývoj rostlin v důsledku nedostatku pozitivních teplot, v důsledku čehož ozimé plodiny nestihnou nashromáždit potřebný počet bočních výhonů a v případě silného poklesu teplot v období bez sněhu mohou vymrznout. Veškeré setí ozimých plodin ve středočeském černozemním regionu a v oblasti Volhy by tedy mělo být dokončeno do 20. září, protože další posunutí termínů setí negativně ovlivní výnos obilovin a povede k jeho snížení v průměru o 20-40%.

Na kaštanových půdách je optimální doba pro výsev semen 20. srpna - 1. září, další oddálení podzimního výsevu se stává příčinou snížení výnosu o 30-45%.